Diskuse nad zajímavými otázkami, hledání skrytých souvislostí

Komentáře

Autor: OKO

avatar

050616

Tak jde čas (seriál) - 1. série, 1. díl - Čas

Rozhodl jsem se, že než abych jen tak pokoutně přemýšlel a spoléhal se na to, že informace nemůže být zničena (i když jen tak probleskne mou hlavou a nikam to nezapíši), založím zde pavědecký seriál, kam budu své krátké úvahy zapisovat. Protože se jedná o pavědu (nemám dostatečné vzdělání a tak), řešil jsem problém, kam to umístit. Ze všech okruhů, co zde máme, je nejbližší Věda, tak proto to budu psát sem (dokud mne Photonic nezastaví :-)).

Díl 1. - Čas


Dnešní standardní pojetí času vychází z Einsteinovi teorie relativity, která pokládá čas za dimenzi časoprostoru. Ale co když to tak není? Co když je čas ve skutečnosti jen odvozená (odpozorovaná) veličina?
Zkusme si představit toto:
   Řekněme, že existuje kouzelná místnost, kde platí pravidlo, že se uvnitř místnosti rychlost interakce všech elementárních částic zpomalí na polovinu. Mám kamaráda Boba, stojím s ním před místností a seřídíme si hodinky. Pak vejdu do místnosti a poté, co mi hodinky odpočítají 30 minut, vylezu ven. Poměrně intuitivně je jasné, že hodinky Boba, který zůstal venku, budou ukazovat o půl hodiny více než ty moje. Bobovi uběhla hodina, prožil ze svého pohledu hodinu. Mně uběhla jen půlhodina a prožil jsem ze svého pohledu jen půlhodinu. Bob zestárl o hodinu, já jen o půl hodiny. Není to o rychlosti pohybu po dimenzi času kupředu, ale o rychlosti dějů, které vedou k pohybu hodinového strojku a také všech procesů v těle, atd...

Gravitace, zrychlení (respektive zpomalení) a rychlost v prostoru ovlivňují, dle Einsteinovi teorie relativity, čas, a při nekonečné gravitaci nebo při dosažení rychlosti světla se čas zastaví.
Já to nerozporuji, jen si myslím, že to, co je ve skutečnosti ovlivněno, není čas, ale rychlost interakcí elementárních částic. Teď by to ale chtělo vysvětlit, proč tomu tak je :-) No, popravdě mne zatím napadá jen jeden důvod. Skoro to vypadá, jako bychom žili v simulaci a zpomalení interakcí bylo projevem omezení maximálního "procesorového" výkonu, který simulace na příslušnou oblast může dedikovat.

Ať jsme nebo nejsme v simulaci, pokud mou hypotézu pojetí "času" přijmeme, má to docela závažné důsledky. Pro zamyšlení některé z nich uvedu:
1. Neexistuje žádná minulost nebo budoucnost, do které by se dalo cestovat. Opravdová realita je pravděpodobnostní stavový prostor přítomnosti, žádná dimenze času není potřeba.
2. Nejspíš máme svobodnou vůli
3. Při pádu hmoty do černé díry by odpadl ten málo stravitelný efekt, že pro vnějšího pozorovatele by vlastně hmota do černé díry nikdy nespadla, protože by se "čas" v blízkosti horizontu v podstatě zastavil a tím i pád hmoty. Naopak bychom pozorovali to, co se pravděpodobně i děje, tedy dramatické pohlcení hmoty černou dírou.

Zajímavá otázka je, jak je to v tomto pojetí času se zachováním informace...

Share this post on: Excite BookmarksDiggRedditDel.icio.usGoogleLiveSlashdotNetscapeTechnoratiStumbleUponNewsvineFurlYahooSmarking