Diskuse nad zajímavými otázkami, hledání skrytých souvislostí

Komentáře

Autor: OKO

avatar

010416

Syndrom pracovního "vyhoření" :-)

Nejsem bůhví jaký psycholog, ale sám sebe docela důkladně pozoruji, tak bez nároku na punc generalizace zkusím popsat, co "zaručeně" vede k pracovnímu "vyhoření".
Nejprve očividný fakt. Vyhoření lze pozorovat jen na subjektu, který byl před "tím" aktivní, kreativní a vnitřně spokojený. Jinými slovy, věčně nespokojení, celkově letargičtí nebo apatičtí lidé nejsou předmětem tohoto příspěvku :-).
Druhak bude asi fajn vysvětlit, co to ten syndrom vyhoření vlastně je, a jak se projevuje.
Syndrom vyhoření je třeba chápat ze dvou pohledů.
Prvním pohledem je vnější pozorovatel. Ten si všimne, že subjektu značně poklesla pracovní morálka, a že jeho zanícenost pro změny už není, co bývala. Subjekt nepřichází s žádnými návrhy, jak racionálně postupovat kupředu, většina jeho návrhů má destruktivní/depresivní charakter (typu: to bude zase na hovno, vždyť už jsme to zkusili nejmíň stokrát. Případně: ty poloopice od vedle na to stejně nikdy nepřistoupí, takže je fakt k prdu se o něco snažit nebo jim něco vysvětlovat).
Druhým pohledem je, jak říká můj kamarád, "kritické oko nitra" :-) Subjekt je ve stavu, kdy jeho vnitřní hlas křičí, že to, co každý den dělá, je k ničemu. Není spokojen sám se sebou. Práce už ho neuspokojuje, spíše ji bere jako nutné zlo. V tomto stavu ani středně velký pracovní úspěch neznamená, že se vnitřní rozpoložení změní.
Co na tenhle stav vede? Moje Top3:
1. Když schopného člověka povýšíte do pozice, kde nemůže své schopnosti uplatnit.
2. Když si schopného, ale skromného, člověka dlouho nevšímáte a řádně ho průběžně neodměňujete
3. Když experta na určitou oblast pověříte podřadným úkolem v oblasti jeho expertnosti. Tady nepomůže ani nadstandardní odměna :-)

A jak to vidíte VY?

Share this post on: diggdeliciousredditstumbleuponslashdotyahoogooglelive